0

Hranice antisemitismu

Dnešní antisemitismus je rafinovanější než hákové kříže načmárané sprejem po zdech a další projevy vandalství. Mezi evropskými vysokoškolskými učiteli dnes totiž koluje petice za bojkotování izraelských institucí. Další akademikové žádají, aby EU izraelským univerzitám a vědeckým institucím odepřela granty. Jistá vysokoškolská profesorka propustila svého izraelského kolegu, protože nenávidí Stát Izrael. George Fletcher si klade otázku, v čem se dnešní antisemitismus liší od svých předchůdců.

Civilizovaní lidé neradi přiznávají, že jsou rasisty, sexisty či antisemity, ale přitom se staví na zadní, když tato tabu někdo přestoupí. Když říkají, že černoši jsou lepší atleti nebo že ženy se dokáží lépe starat o domácnost a děti, popírají, že jde o předsudek. Ale co si máme myslet o lidech, kteří soudí, že ,,bohatí židé" ovládají třeba veřejné sdělovací prostředky? Mýlí se jenom, anebo je jejich ,,omyl" mravním selháním?

Nalézt hranice antisemitismu je dnes obtížné, neboť většina světa nesouhlasí s tvrdým vojenským zákrokem Izraelců na okupovaném Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy. Ať už je kritika izraelské politiky oprávněná či nikoli, kritiky a politiky, kteří na toto téma veřejně vystoupili, rozhodně nelze házet do jednoho pytle s lidmi, kteří vyhlašují, že s židy měl už dávno skoncovat Hitler.

Mnozí Američané si ale přesto myslí, že v evropské kritice izraelské politiky se z velké části odráží horlivost, kterou nelze vysvětlit jen prostým zřeknutím se evropské koloniální minulosti a tudíž citlivostí k izraelské okupaci, která vypadá jako anexe. Jak jednou řekl jistý komentátor, Evropané pociťují kolektivní vinu z holocaustu a byli by rádi, kdyby mohli Izrael označit za agresora pohrdajícího palestinským lidstvím. A jak praví jeden bonmot, Němci nemohou židům odpustit Osvětim.