0

Levice s klapkami na očích

Opakuje se pro levici rok 1965? Inu, ano.

Po Chruščovově projevu v roce 1956, který vynesl na světlo světa (některé) Stalinovy zločiny, zažila levice na celém světě období naprostého chaosu a hluboké krize. Nebyli to ale jen členové komunistických stran, které Chruščovova odhalení omráčila. Také všichni pokrokově smýšlející lidé různých směrů a kréd - od odborářů až po trockisty - byli nuceni, v případě, že v sobě měli dostatek poctivosti a odvahy, přehodnotit svá odedávna ctěná přesvědčení.

Díky jedenáctému září jsme se my, kdo se považujeme za pokrokové - kdo věříme v demokracii, feminismus, lidská práva a socialismus -, dostali do krize ne nepodobné oné krizi z šestapadesátého roku. Tím nechci říct, že islámští fundamentalisté, kteří vyhlásili válku všem "bezvěrcům" (včetně mnoha lidí jejich vlastního vyznání), jsou stalinisté (přestože obě skupiny mají mnoho společných vlastností). Chci tím říct jen tolik, že musíme, v případě, že máme v sobě dostatek poctivosti a odvahy, přehodnotit mnoho našich odedávna ctěných přesvědčení.

Jsme toho schopni? Nejsem si vůbec jista, zda v tom budeme úspěšnější než naši předchůdci v padesátých letech; roky dobrovolně přijímané politické korektnosti měly za následek značně vágní, neuspořádaný a krátkozraký přístup ke světu. (Nebyl to spíš únik?) Zde bych asi měla podotknout, že tento článek má být převážně sebekritický; přitom si ale také uvědomuji, že "pokrokový" svět, k němuž zde promlouvám, není konečný, že je větší než jeden svět.