0

Bankovní rébus

BARCELONA – Centrální bankéři a regulátoři mají sklon k obavě, že přílišné konkurenční soupeření ve finančním sektoru zesiluje nestabilitu a riziko systémového selhání. Úřady na ochranu hospodářské soutěže mají naopak sklon k přesvědčení, že čím silnější konkurence, tím lépe. Obě strany nemohou mít pravdu.

Mezi konkurenčním bojem a stabilitou je určitý kompromis. Silnější konkurenční tlak skutečně může zesilovat křehkost bilancí bank a náchylnost investorů k panice. Může také nahlodat hodnotu licence jednotlivých institucí.

Banka s hubenými maržemi a omezenými závazky nemá mnoho co ztratit a bude mít tendenci hazardovat – tendenci, již ještě zhoršuje pojištění depozit a politiky zohledňující „banky příliš velké na krach“. Výsledkem bude větší motivace brát na sebe riziko. Důkazy o zvrácené motivaci k riziku jsou u bank blízkých krachu v liberalizovaných systémech skutečně nezvratné.

Právě proto začaly krize co do počtu i závažnosti sílit poté, co byla v 70. letech ve vyspělém světě, počínaje Spojenými státy, spuštěna liberalizace finanční soustavy. Tato nová zranitelnost je v ostrém kontrastu ke stabilitě přeregulovaného období po druhé světové válce. Krize během 80. let v USA (zapříčiněná americkou obdobou „kampeliček“) a během 90. let v Japonsku a Skandinávii ukázaly, že finanční liberalizace bez řádné regulace vyvolává nestabilitu.