Všednost věznice Abú Ghrajb

Poté, co další fotografie ponižovaných iráckých zajatců obletěly svět, cítí mnoho čtenářů a diváků zmatek i pohoršení. Jak mohli obyčejní američtí vojáci - ať už plnili rozkazy, nebo jednali z vlastní vůle - vypadat při svém brutálním počínání tak spokojeně, ba přímo rozverně?

Je zřejmé, že současnou krizi pomohli uspíšit přespříliš horliví vyšetřovatelé vojenské rozvědky a také pánovitý postoj Bushovy administrativy k mezinárodnímu právu. Jen málo komentátorů ovšem věnovalo dost pozornosti samotnému dějišti tohoto strašlivého divadla - nikoliv bitevnímu poli, nýbrž věznici.

Odborníci na vězeňství jsou absurdními zprávami prosakujícími z věznice Abú Ghrajb překvapeni nejméně. Připouštějí totiž, že věznice jakožto výjimečně konfrontační a autoritářské instituce pravidelně dávají vzniknout chování, které na okolní svět působí zkaženě, ale za vězeňskými mřížemi se jeví jako přijatelné - či dokonce normální. Některé nejmedializovanější vězeňské skandály přitom propukly ve Spojených státech, které v absolutních číslech i v počtu osob na hlavu vězní více občanů než kterákoliv jiná země.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/bofofv6/cs;