V celém arabském světě se na pád Bagdádu z 9. dubna pohlíží jako na den hanby, připomínající 5. červen roku 1967, kdy Izrael během pouhých sesti dní porazil vojska tří arabských zemí a dobyl Západní břeh, pásmo Gazy a východní část Jeruzaléma.
Arabské intelektuály a vlastně sirsí arabskou veřejnost dnes pohlcuje snaha analyzovat irácké zemětřesení a vyvodit ponaučení, jež z něho plynou. Přívrženci bývalého iráckého baasistického režimu i dalsí mají mezitím plné ruce práce při obraně starého totalitního přístupu. Jejich taktikou dosud bylo mařit jasné zhodnocení irácké katastrofy prohlasováním, že veskerá kritika Saddámova režimu se rovná podpoře americké okupace Iráku.
Tak například Fahd Al-Fanek, bývalý člen strany Baas, se stal komentátorem jordánského listu Al-Ra'i. V dubnu napsal, že konec Saddámovy kontroly moci v Iráku ,,poskytl nepřátelům režimu příležitost prolévat krokodýlí slzy nad demokracií a odsuzováním represí a diktatury nepřímo uvítat americkou okupaci.`` Protisaddámovské nálady, pokračoval Al-Fanek, vůbec ,,nezamýslely posloužit zájmu demokracie, nýbrž měly upevnit americké postavení a ospravedlnit americkou okupaci.``
V celém arabském světě se na pád Bagdádu z 9. dubna pohlíží jako na den hanby, připomínající 5. červen roku 1967, kdy Izrael během pouhých sesti dní porazil vojska tří arabských zemí a dobyl Západní břeh, pásmo Gazy a východní část Jeruzaléma.
Arabské intelektuály a vlastně sirsí arabskou veřejnost dnes pohlcuje snaha analyzovat irácké zemětřesení a vyvodit ponaučení, jež z něho plynou. Přívrženci bývalého iráckého baasistického režimu i dalsí mají mezitím plné ruce práce při obraně starého totalitního přístupu. Jejich taktikou dosud bylo mařit jasné zhodnocení irácké katastrofy prohlasováním, že veskerá kritika Saddámova režimu se rovná podpoře americké okupace Iráku.
Tak například Fahd Al-Fanek, bývalý člen strany Baas, se stal komentátorem jordánského listu Al-Ra'i. V dubnu napsal, že konec Saddámovy kontroly moci v Iráku ,,poskytl nepřátelům režimu příležitost prolévat krokodýlí slzy nad demokracií a odsuzováním represí a diktatury nepřímo uvítat americkou okupaci.`` Protisaddámovské nálady, pokračoval Al-Fanek, vůbec ,,nezamýslely posloužit zájmu demokracie, nýbrž měly upevnit americké postavení a ospravedlnit americkou okupaci.``