1

Přelud afghánské koncovky

STOCKHOLM – Během nedávné návštěvy Afghánistánu a Pákistánu jsem si nemohl nevšimnout stále častějších mezinárodních výzev ke „koncovce“ v Afghánistánu. Koncovka pro tuto zemi je však nebezpečnou iluzí: hra neskončí a dějiny také ne. Jedinou věcí, která by mohla dospět ke konci, je pozornost a angažmá světa v Afghánistánu, což by mohlo docela dobře vést ke katastrofálním následkům.

Značná mezinárodní pozornost se dnes soustředí na rok 2014, což je cílové datum pro dokončení postupného přenosu zodpovědnosti za bezpečnost z mezinárodních sil na afghánskou vládu. Tento proces má své problémy, ale není důvod nevěřit, že by se nedal dokončit víceméně podle plánu a současného časového harmonogramu.

Domnívám se však, že existuje další a mnohem kritičtější úkol, s nímž se Afghánistán bude muset v roce 2014 vypořádat: volba nového prezidenta. V systému, kde se kolem osoby prezidenta soustředí tak velká moc – otevřená i skrytá, ústavní i tradiční –, by se prezidentské volby mohly docela dobře proměnit v otevřený boj o budoucnost země.

Prezidentské volby v roce 2009 – v nichž byl na druhé funkční období zvolen Hamíd Karzáí – byly nesmírně svárlivou záležitostí a ani afghánský politický systém, ani mezinárodní společenství z nich nevyšly bez poskvrnky. Boj o moc v roce 2014 by spolu s bitvou o budoucí roli Talibanu v zemi mohl znovu rozdmýchat rozkol, který by vrátil Afghánistán na pokraj širší občanské války, přičemž liberální technokraté v Kábulu by se ocitli mezi dvěma mlýnskými kameny v podobě obrozující se Severní aliance a širšího „paštunského paktu“.