25

Neúmyslné impérium

NEW YORK – Teď už je jasné, že hlavní příčinou krize eura je, že se členské státy vzdaly svého práva tisknout peníze a přenesly jej na Evropskou centrální banku. Nechápaly, co s sebou zřeknutí se tohoto práva přináší – a nerozuměly tomu ani evropské orgány.

Když bylo euro zavedeno, regulátoři bankám dovolili nakupovat neomezené objemy státních dluhopisů, aniž by dávaly stranou část základního kapitálu, a ECB diskontovala dluhopisy všech vlád eurozóny za týchž podmínek. Komerční banky zjistily, že je pro ně výhodné hromadit dluhopisy slabších zemí s cílem získat několik bazických bodů navíc, což vyvolalo konvergenci úrokových sazeb napříč eurozónou. Německo, zápasící s břemeny znovusjednocení, podstoupilo strukturální reformy a zajistilo si lepší konkurenční schopnost. Ostatní země se těšily z realitních a spotřebních konjunktur živených lacinými úvěry, což jejich konkurenční schopnost oslabilo.

Pak přišel krach roku 2008. Vlády musely zachraňovat své banky. Některé se ocitly v postavení rozvojové země, která se silně zadlužila v měně, nad níž nemá kontrolu. Působením divergence ekonomické výkonnosti se Evropa rozdělila na věřitelské a dlužnické země.

Když finanční trhy zjistily, že údajně bezrizikové státní dluhopisy by mohly být tlačeny až k platební neschopnosti, dramaticky zvýšily rizikové prémie. Potenciálně insolventními se tak staly komerční banky, jejichž bilance se takovými dluhopisy hemžily, což vedlo ke vzniku dvojité evropské krize suverénních dluhů a bank.