0

Daňte a utrácejte (prosím)

Nadměrné zdanění může otupit pobídky a brzdit růst. Příliš nízké zdanění ale může vést k témuž. Vlády se skrovnými příjmy z daní nedokáží zajistit základní veřejné statky. Ještě horší je, že nízké příjmy z daní v chudých zemích často plynou z nedostatků systému výběru daní (nikoliv z nízkých daňových sazeb), jež mimo jiné podporují neproduktivní podnikání.

Význam dobře navržené daňové soustavy dokládá Indie. V Béngalúru si high-tech společnosti vybudovaly areály na světové úrovni, plné šlechtěných trávníků a vysokorychlostních sítí pro dálkový přenos dat. Mimo tyto areály ovšem leží otevřené stoky, nikým nesbírané odpadky a silnice v havarijním stavu. Ačkoliv společnosti nových technologií v každém okamžiku přenášejí terabajty informací do odlehlých kontinentů, místní doprava se pohybuje bezmála středověkou rychlostí.

Podniky v Béngalúru proto provozují své vlastní autobusové linky, najímají si soukromé dodavatele pitné vody a montují generátory, aby se chránily proti výpadkům dodávek elektrické energie. Stát tenhle nepořádek neumí napravit, protože je na mizině. Indický státní dluh přesahuje 70% HDP, takže víc než polovina příjmů z daní jde na splátky úroků.

Dluh však nevznikl kvůli přílišnému utrácení v minulosti. Indické vládní výdaje dosahují asi 15% HDP, přičemž průměr v OECD činí asi 40% HDP. Indické finanční potíže plynou spíš ze špatně koncipovaného a spravovaného daňového systému. Sazby i pravidla daní z příjmu fyzických i právnických osob se dle mezinárodních standardů jeví uměřeně. Nicméně, indická vláda vybere daně z příjmu ve výši jen asi 3,7% HDP, tedy asi polovinu oproti Jižní Koreji a dalším asijským tygrům.