Štrasburská zkouška síly

LONDÝN: Stáhnutí hlasování o vyslovení nedůvěry v Evropském parlamentu ve Štrasburku dne 14. ledna, jenž by vedlo k nucené resignaci všech členů Komise, by nemělo být posuzováno jen v intencích toho, zda-li by takové hlasování bylo úspěšné či nikoliv, ale především jako základní bod zvratu ve vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí.

Hrozba vyslovení nedůvěry byla výjimečným a důležitým mezníkem rovněž ve vztazích mezi Parlamentem a členskými státy zastoupenými v Komisi. Bez ohledu na to, jak probíhala diskuse o vlastním hlasování, či dokonce bez ohledu na jeho stažení, Evropský parlament tím, že takto projevil svoji sílu, sám sebe velice posílil a tuto pozici si asi podrží i v budoucnosti.

Prokazatelným důvodem motivace Parlamentu k vyslovení nedůvěry bylo potrestání Komise za to, co bylo ve zprávě o rozpočtu Evropské unie za rok 1996 označeno jako údajně špatné hospodaření, kde byla (a stále jsou) jistá podezření z podvodů a korupce. Paradoxní na této situaci ovšem je to, že politickém smyslu slova bude vlastní rozprava o tomto hlasování mnohem důležitější, něž to, zda-li bylo úspěšné nebo ne.