Štrasburská zkouška síly

LONDÝN: Stáhnutí hlasování o vyslovení nedůvěry v Evropském parlamentu ve Štrasburku dne 14. ledna, jenž by vedlo k nucené resignaci všech členů Komise, by nemělo být posuzováno jen v intencích toho, zda-li by takové hlasování bylo úspěšné či nikoliv, ale především jako základní bod zvratu ve vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí.

Hrozba vyslovení nedůvěry byla výjimečným a důležitým mezníkem rovněž ve vztazích mezi Parlamentem a členskými státy zastoupenými v Komisi. Bez ohledu na to, jak probíhala diskuse o vlastním hlasování, či dokonce bez ohledu na jeho stažení, Evropský parlament tím, že takto projevil svoji sílu, sám sebe velice posílil a tuto pozici si asi podrží i v budoucnosti.

Prokazatelným důvodem motivace Parlamentu k vyslovení nedůvěry bylo potrestání Komise za to, co bylo ve zprávě o rozpočtu Evropské unie za rok 1996 označeno jako údajně špatné hospodaření, kde byla (a stále jsou) jistá podezření z podvodů a korupce. Paradoxní na této situaci ovšem je to, že politickém smyslu slova bude vlastní rozprava o tomto hlasování mnohem důležitější, něž to, zda-li bylo úspěšné nebo ne.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/Kw96wUi/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.