0

Když se Solidarita uchopila moci

VARŠAVA: Před deseti lety, v září, jsem byl pověřen vytvořením první nekomunistické vlády v zemi, která stále ještě patřila do komunistického světa. Ještě existoval Sovětský svaz, a stejně tak i Varšavská smlouva, Rudá armáda stále ovládala základy po celém Polsku, a Solidarita jen před nedávnem vystoupila z podzemí a mnoho jejích vůdců se právě vracelo z vězení. Restaurace veřejného postavení Solidarity byla věru prazákladním momentem všeho, co pak mělo následovat.

Poté, co byl v roce 1981 zaveden výjimečný stav, začali polští představitelé s generálem Jaruzelskim v čele vyhlašovat, že oni byli ochotni dosáhnout se “společností” dohody. Byla to “jenom” Solidarita, proti které měli své námitky. Pro mě ovšem byla legalizace Solidarity otázkou zcela fundamentální; byl jsem pevně přesvědčen, že sféra svobody, kterou bychom byli schopni vládě vyrvat, by byla skutečná jen tehdy, kdyby byla zaštítěna a chráněna, ne malými skupinkami, ale mocným všespolečenským hnutím.

Když daly úřady najevo, že to myslí s legalizací Solidarity vážně, usoudil jsem, že je třeba začít s politickým vyjednáváním – později známým jako rozhovory u kulatého stolu. Ovšem stále, téměř do samého konce, jsem se obával, že nás úřady nějakým způsobem “přechytračí”, a osobně jsem nijak netoužil participovat v nových politických strukturách.

A tak jsem věřil, že sféra svobody, jenž nám byla při rozhovorech u kulatého stolu nabídnuta, bude muset dlouho, dlouho koexistovat s “jejich” sférou – tedy sférou Komunismu. Vstup do politických struktur daného režimu v sobě nesl riziko toho, že, po čase, bychom mohli být celým procesem "podvedeni”. A tak teprve tehdy, když bylo zřejmé, že to bude Solidarita, která do vlády vstoupí a převezme otěže moci, byl jsem ochoten přijmout naši novou historickou roli.