0

Sluha dvou pánů

Čím dál tím víc se dnes mluví o korupci v rozvojových - a v některých rozvinutých - zemích. O korupci se kdysi říkalo, že patří do sféry státní správy a používalo se to jako částečné ospravedlnění při privatizacích, zvláště v rozvojových zemích. Přední aktéři soukromého sektoru však zapomněli na to, že i bossové soukromých firem jsou nevyzpytatelní a dokáží se oddávat úplatkářským praktikám stejně jako státní úředníci. Důkazem budiž americký korporátní kapitalismus a jeho nedávné excesy.

Zkorumpovaní bossové ovšem směšné vládní úředníčky - kteří si nakradou mizených pár tisíc a sem tam i pár milionů dolarů - strčí do kapsy levou zadní. Ti, kdo vytunelovali Enron, Worldcom a další korporace, připravili své firmy o miliardy dolarů, což je často víc, než HDP některých zemí.

Ve svém výzkumu jsem se v posledních třiceti letech soustředil na ekonomiku informací. Kdyby existovaly dokonalé informace - předpoklad, z něhož vychází tradiční ekonomika, který ovšem zastánci volného trhu zůstává mnohdy nedoceněn -, k podobným problémům by nikdy nedošlo. Akcionáři by totiž ihned věděli, že účty jsou zfalšované, a ceny akcií provinilé společnosti by šly obratem dolů.

Informace však nikdy nejsou dokonalé. Firmy štědře odměňovaly své výkonné pracovníky akciovými opcemi, protože z toho měly daňové výhody a protože účetní praxe byla zastaralá. S akciemi v rukou si bossové mohli být jisti, že dostanou dobře zaplaceno, i když pro úspěch firmy nebudou dělat zhola nic. Jediné, oč jim šlo, bylo co nejvíce zvýšit cenu akcií a pak své akcie výhodně prodat. Je to jako z pohádky: když šly na odměnách výkonným zaměstnancům do kapes miliony dolarů, vypadalo to, že nejdou z ničí kapsy.