Válka proti drogám má mnoho podob. Kolumbie představuje její militarizovanou verzi, v níž hrají speciálně vycvičené vojenské jednotky, které v helikoptérách přelétávají nad tropickou džunglí a pohořími a rozprašují odlisťovací prostředky. Tato metoda „spálené země“ zabíjí rostliny koka, ne však rolníky a farmáře. Mnozí z nich proto míří pěstovat koku do Ekvádoru.
Anebo se vezme makové pole, na jeho místě se vykope velký rybník, do něhož se nasadí ryby, kolem se vysadí stromy, přivezou se kachny a jiné ptactvo a zaměstnají se děti, které se o ně budou starat. Tohle má prý vymýtit maková pole, zajistit místním lidem přísun proteinu z ryb a drůbeže, pomoci při zalesňování území a dát práci dětem. Aspoň takhle si to představovala americká Agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID), když financovala program rušení makových polí v Afghánistánu. Jenomže stejně jako v Kolumbii se výsledky minuly účinkem.
Podobně jako koka i mák je ideální zpeněžitelnou plodinou pro farmáře s malými pozemky a omezenými zdroji. Není třeba se o něj moc starat a je z něj jakýs takýs příjem. Boj proti pěstování máku či koky je na druhé straně ideálním politickým odpichovým bodem kteréhokoli senátora Spojených států amerických. Je mnohem snazší odhlasovat miliony dolarů na zlikvidování produkce koky a máku než čelit skutečným příčinám drogové závislosti. Abyste lépe porozuměli bláhovosti tohoto snažení, dovolte, abych zde popsala několik „protimakových“ projektů v Afghánistánu, na kterých jsem pracovala.
Válka proti drogám má mnoho podob. Kolumbie představuje její militarizovanou verzi, v níž hrají speciálně vycvičené vojenské jednotky, které v helikoptérách přelétávají nad tropickou džunglí a pohořími a rozprašují odlisťovací prostředky. Tato metoda „spálené země“ zabíjí rostliny koka, ne však rolníky a farmáře. Mnozí z nich proto míří pěstovat koku do Ekvádoru.
Anebo se vezme makové pole, na jeho místě se vykope velký rybník, do něhož se nasadí ryby, kolem se vysadí stromy, přivezou se kachny a jiné ptactvo a zaměstnají se děti, které se o ně budou starat. Tohle má prý vymýtit maková pole, zajistit místním lidem přísun proteinu z ryb a drůbeže, pomoci při zalesňování území a dát práci dětem. Aspoň takhle si to představovala americká Agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID), když financovala program rušení makových polí v Afghánistánu. Jenomže stejně jako v Kolumbii se výsledky minuly účinkem.
Podobně jako koka i mák je ideální zpeněžitelnou plodinou pro farmáře s malými pozemky a omezenými zdroji. Není třeba se o něj moc starat a je z něj jakýs takýs příjem. Boj proti pěstování máku či koky je na druhé straně ideálním politickým odpichovým bodem kteréhokoli senátora Spojených států amerických. Je mnohem snazší odhlasovat miliony dolarů na zlikvidování produkce koky a máku než čelit skutečným příčinám drogové závislosti. Abyste lépe porozuměli bláhovosti tohoto snažení, dovolte, abych zde popsala několik „protimakových“ projektů v Afghánistánu, na kterých jsem pracovala.