25

Udělejme z Rezavého pásu strojovnu

LONDÝN – Před několika dny se nově zvolený americký prezident Donald Trump uchýlil na Twitter – své oblíbené médium – a deklaroval, že nepotřebuje svolení Číny k tomu, aby kontaktoval Tchaj-wan, poněvadž Čína také nežádala o povolení k devalvaci své měny. V tu chvíli se moje naděje, že Trumpovo zemětřesení bude pro Spojené státy ekonomicky přínosné, o něco zmenšila.

Domnívám se, že rozvinuté ekonomiky potřebují impulz, aby vybředly z malátnosti, do které upadly po roce 2008, a aby se přestaly nadměrně spoléhat na uvolněnou měnovou politiku. Vzhledem ke svému sklonu obracet všechno vzhůru nohama se Trump jevil pro tuto práci jako vhodný kandidát. Aby však Trumpovo čeření stojatých vod skutečně USA pomohlo, muselo by se zaměřovat na základní ekonomické ukazatele, nikoliv na zjednodušená – a často falešná – populistická gesta.

Soudě podle Trumpových nařčení na adresu Číny se zdá, že se tento muž jen snaží vířit hladinu a burcovat své spojence – místo aby sledoval jakoukoliv konstruktivní agendu. Jakýkoliv rozumný pozorovatel Číny – včetně některých Trumpových poradců, s nimiž jsem v minulosti spolupracoval – přece ví, že tato země svou měnu už nějakou dobu nedevalvovala.

Ano, hodnota čínského jüanu nedávno vůči dolaru klesla, avšak ne tolik jako japonský jen, euro nebo britská libra – přičemž důvodem těchto poklesů byla relativní důvěra v americkou ekonomiku. Kurzová politika Číny je každopádně vázaná na obchod – není založená na udržování jüanu na nějaké cílové úrovni vůči americkému dolaru.