1

Ruský jazyk dnes: od polévky k bryndě

Před třemi sty lety Petr Veliký proboural okno do Evropy. Rusko zaplavily cizí jazyky: angličtina, holandština, francouzština a italština. Také dnes do Ruska závratnou rychlostí proudí nová slova a kulturní pojmy, jež ruské ekvivalenty někdy doplňují a obohacují, jindy nahrazují.

Ruština zná odjakživa ,,šči" (zelnou polévku), ,,uchu" (rybí polévku"), ,,pochljobku" (polévku ,,co dům dal"), ,,seljanku" (,,vesnickou" polévku), ,,botviniju" (studenou řepnou polévku), ,,okrošku" (jarní zeleninovou polévku). Pak přišly ,,bujon", ,,konsome" a obecný ,,sup". Měli jsme málo, teď máme víc. Není to skvělé?

Jsou ale lidé, kteří si myslí, že stará slova nemají v dnešním slovníku místo a že by mělo zůstat slovo jediné - ,,sup". Sup - prostě polévka, bez vedlejších významů, dalších variací či chutí. To, co se jí lžící, je polévka; to, co se jí vidličkou, není polévka. V jídelních lístcích nám zůstal sám samotinký ,,sup" - nic víc.

Zapomeňte na všechno, co jste dosud znali, nesnažte se pátrat po tom, co znamená ,,gazpacho", ,,bouillabaise" či ,,kulajda". Neptejte se, z čeho se připravují. Stejně vám to k ničemu nebude. Proč se zabývat jakýmsi cizáckým gazpachem? Zapomeňte i na rozdíl mezi šči (zelná) a borščem (řepná polévka). Vždyť žádný není. Ucha - co je to ucha? Druhů ryb je přece spousta, smažme tedy konkrétní slovo. Proč jména, když máme produkt?