0

Ruský program „ropa za vědomosti“

Kdykoli natankujete plnou nádrž svého úsporného evropského auta či amerického terénního vozu, zaplatíte tolik, kolik si ruský učitel vydělá za měsíc. A pokaždé, když zaplatíte, přispějete režimu, který jako na svůj hlavní produkt nespoléhá na informace, ale na energie. Financujete věci předmoderní a neefektivní, ba může to být i horší: pokaždé, když zaplatíte, spolupracujete snad s politickým zlem.

Rusko zahájilo rok 2006, kdy předsedá skupině G8, vyhlášením plynové války Ukrajině. Rusko má praktický monopol na dodávku, a tak usoudilo, že může diktovat ceny. Ukrajina ale má praktický monopol na tranzit, takže Rusko z této slepé uličky vycouvalo, jakmile poklesly dodávky do západní Evropy.

Moderní ekonomiky se nespoléhají na monopoly, nýbrž na konkurenční soutěž. Současní Rusové spotřebovávají konkurenční výrobky: cereálie Nestlé, automobily Mercedes, filmy z Hollywoodu. Potíž je v tom, že je nevyrábějí.

Rusové za tuto spotřebu platí ze zisků z plynu a ropy. Státní a soukromé nadnárodní společnosti dobývají v Rusku paliva a prodávají je do Evropy a Severní Ameriky. Vláda částečně zisky přerozděluje prostřednictvím výběru daní a výplat mezd. Ceny plynu rostou a ruské platy s nimi. To způsobuje inflaci, protože kromě paliv Rusové neprodukují mnoho jiného. Aby inflaci bránila, vláda ukládá značnou část svých zisků do Stabilizačního fondu.