0

Ronald Reagan Putin

Dvaadvacátého května se v Kremlu sejdou dva liberálové, kteří ctí principy volného trhu: jeden bývalý naftař a syn amerického prezidenta, druhý bývalý agent KGB a syn petrohradského údržbáře. Třebaže prostředí, z nichž oba pocházejí, jsou naprosto odlišná, vzniká mezi prezidenty Georgem W. Bushem a Vladimirem Putinem velmi úzké partnerství. Spolupráce v mezinárodní válce proti terorismu, nedávná dohoda o snížení zásob jaderných zbraní a přibližování Ruska k NATO se zdají být jen počátkem procesu, který den za dnem prohlubuje integraci Ruska se Západem.

Nejvíce se oba muži shodnou - možná poněkud překvapivě - v ekonomických otázkách. Prezident Bush by si mohl myslet, že za současnými ekonomickými úspěchy Ruska stojí výlučně vysoké světové ceny ropy. Odhlédneme-li od cen, pak ovšem nelze ignorovat rozdíl mezi tím, jak ruské petrolejářské společnosti hospodařily počátkem devadesátých let, a jak jsou řízeny dnes. Také v potravinářském průmyslu přineslo pozvednutí firemního řízení zvýšení výkonu a kvality. Ve všech oblastech ruského hospodářství začínají prostředky konečně téci i do tržního sektoru, a ne jen do nemohoucích sovětských dinosauřích podniků a závodů.

Pro ty, kdo Rusko znají, je to obrovský zvrat. Ještě před čtyřmi lety se velké ruské podniky zajímaly spíše o státní dotace než o strukturální reformy. Teď už podnikatelé vědí, že kapitalizace jejich firem závisí na investičním klimatu. Dnes už jim záleží na tom, jakou má jejich majetek hodnotu. Chtějí vědět, kolik si mohou vypůjčit v zahraničí, i to, za kolik by se daly prodat akcie jejich společností na burzách v Londýně či New Yorku.

Tato radikální změna není zásluhou jen prezidenta Vladimira Putina, ačkoli to, co za poslední dva roky dokázal, zdaleka přesahuje veškerá původní očekávání: zjednodušil daňové zákony, přiblížil Rusko ke členství ve Světové obchodní organizaci, inicioval legislativní reformu, podpořil větší transparentnost. Kdyby ovšem ceny ropy prudce klesly, stál by před ním nemalý politický problém: odvážné strukturální reformy si obvykle žádají roky, ne měsíce, než ukáží své ovoce. V současném silném růstu Ruska se částečně odrážejí reformy z počátku devadesátých let, přičemž reformy uskutečněné v letech 2000 a 2001 se na hospodářském výkonu měřitelně projeví nejdříve tak v roce 2005.