LONDÝN – Ministerstvy financí a centrálními bankami Západu obchází strašidlo – přízrak vleklé stagnace. Co když neexistuje udržitelné zotavení z hospodářského propadu let 2008-2013? Co když prameny hospodářského růstu vyschly – ne dočasně, ale natrvalo?
Tento nový pesimismus nepřichází od marxistů, kteří odjakživa vyhlížejí příznaky krachu kapitalismu, ale z nitra politického establishmentu: od Larryho Summerse, bývalého amerického ministra financí v kabinetu prezidenta Billa Clintona a během uplynulých let hlavního ekonoma už téměř všeho.
Summersova argumentace v kostce říká, že pokud očekávaná výnosnost investic klesá, musí se v tomtéž rozsahu snižovat úrokové sazby. Jenže úrokové sazby nemohou klesnout pod nulu (mohou dokonce uvíznout už nad nulou, existuje-li silná touha vytvářet hotovostní zůstatky). Tak se může stát, že očekávaná rentabilita klesne pod hladinu výpůjčních nákladů.
LONDÝN – Ministerstvy financí a centrálními bankami Západu obchází strašidlo – přízrak vleklé stagnace. Co když neexistuje udržitelné zotavení z hospodářského propadu let 2008-2013? Co když prameny hospodářského růstu vyschly – ne dočasně, ale natrvalo?
Tento nový pesimismus nepřichází od marxistů, kteří odjakživa vyhlížejí příznaky krachu kapitalismu, ale z nitra politického establishmentu: od Larryho Summerse, bývalého amerického ministra financí v kabinetu prezidenta Billa Clintona a během uplynulých let hlavního ekonoma už téměř všeho.
Summersova argumentace v kostce říká, že pokud očekávaná výnosnost investic klesá, musí se v tomtéž rozsahu snižovat úrokové sazby. Jenže úrokové sazby nemohou klesnout pod nulu (mohou dokonce uvíznout už nad nulou, existuje-li silná touha vytvářet hotovostní zůstatky). Tak se může stát, že očekávaná rentabilita klesne pod hladinu výpůjčních nákladů.