0

Odměněná naděje

PAŘÍŽ – Udělením Nobelovy ceny míru za rok 2009 Baracku Obamovi podstoupil Nobelův výbor velké riziko. Třebaže je totiž Obama očividně svého druhu pacifistou, prezident Spojených států amerických stojí v čele nejmocnější armády světa – armády, která stále vede válku v Afghánistánu a Iráku. Na první pohled se tedy tato volba nejeví jako samozřejmá.

Někteří pozorovatelé z celého světa kritizovali Nobelův výbor, že udělením ceny míru za letošní rok Obamovi odměnil pouze vzletnou rétoriku. Domnívám se, že tato kritika je zvrácená a nepřípadná – a tedy i nebezpečná. Spočívá totiž v odsuzování naděje na úroveň pouhých pomíjivých slov.

V politice však slova mohou být činy. Obamův letošní projev v Káhiře přispěl přinejmenším ke změně atmosféry ve vztahu mezi muslimským světem a Amerikou. Slova, která Obama adresoval Íránu, možná ještě nepřinesla ovoce, ale došlo k obnovení rozhovorů s Íránem a Mezinárodní agentura pro atomovou energii vyšle inspektory do jaderných zařízení nedaleko od Kommu, která byla až do minulého měsíce tajná.

A také díky slovům – konkrétně dvěma prohlášením, po nichž následoval rozhovor – mezi Obamou a ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem byl zahájen společný program bilaterálního jaderného odzbrojení. Výsledek tohoto úsilí bude na jaře 2010 předložen na Konferenci o zhodnocení Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.