3347700346f86fe80ebbfc05_pa77c.jpg Paul Lachine

Přehodnocení růstového imperativu

CAMBRIDGE – Moderní makroekonomika podle všeho často za alfu a omegu politiky považuje svižný a stabilní hospodářský růst. Takové poselství se ozývá z politických debat, zasedacích sálů centrálních bank i předních stránek novin. Má ale skutečně smysl navěky pokládat růst za hlavní společenský cíl, jak učebnice ekonomiky implicitně předpokládají?

Ovšemže, mnohé kritiky standardních ekonomických statistik prosazují širší měřítka národního blahobytu, kupříkladu předpokládanou délku života při narození, gramotnost atd. K takovým posudkům patří Zpráva OSN o lidském rozvoji a nověji též práce Francouzi financovaného Výboru pro otázky měření hospodářské výkonnosti a sociálního rozvoje, jejž vedou ekonomové Joseph Stiglitz, Amartya Sen a Jean-Paul Fitoussi.

Problém je ale možná hlubší než statistická zploštělost: jde o neschopnost moderní teorie růstu patřičně zdůraznit, že člověk je v zásadě společenský tvor. Lidé své bohatství nehodnotí podle nějakého absolutního měřítka, nýbrž na základě toho, co vidí kolem sebe.

To continue reading, register now.

Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.

Subscribe

As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.

Register

https://prosyn.org/cNKjvsncs