11

Agonie a exodus

BRUSEL – Tragický exodus lidí z válkou zmítané Sýrie a okolních zemí je těžkou zkouškou pro uvážlivost a sympatie světa. Od roku 2011 uprchly ze Sýrie zhruba čtyři miliony lidí, přičemž z milionů dalších osob se stali vnitřní uprchlíci. Drtivá většina těch, kteří odešli ze Sýrie, dnes přebývá v sousedních státech – v Jordánsku, Libanonu a Turecku. S postupující krizí však statisíce uprchlíků míří i do Evropy, přičemž většina z nich volí extrémně nebezpečnou trasu po moři.

Vzhledem k povaze a rozsahu tohoto exodu se všechny předchozí právní a politické předpoklady o migraci náhle jeví jako překonané. V minulosti byl hlavní motiv migrace ekonomický. Debata vyvolaná ekonomickou migrací se přitom vedla mezi liberály, kteří zastávali princip volného pohybu pracovní síly, a lidmi, kteří požadovali omezení přeshraničního pohybu v zájmu ochrany pracovních míst, kultury nebo i politické soudržnosti.

Jak se svět plnil národními státy a prázdná místa se plnila lidmi, zvítězily restrikce nad volným pohybem. Po první světové válce se rozšířila kontrola přistěhovalectví. Všechny země formulovaly populační politiku.

Vždy ovšem existovala i další, mnohem menší skupina uchazečů o azyl – jednotlivců, které k útěku z vlasti donutila perzekuce, často z náboženských či etnických důvodů. Úmluva OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951 přiznala právo na azyl lidem, kteří se nemohli vrátit do své domovské země kvůli „podloženým“ obavám z pronásledování.