Jak reformovat bankovní reformu

LONDÝN – Během posledních tří let byly oceány inkoustu (či bajtů) věnovány formulacím programů k rozlousknutí hlavolamu bank „příliš velkých, aby padly“. Mnozí akademici a učenci plísní regulátory a centrální bankéře za neschopnost pochopit zjevné půvaby takzvaného „úzkého bankovnictví“, určité restaurace oddělenosti komerčního a investičního/obchodního bankovnictví z éry platnosti Glassova-Steagallova zákona nebo dramaticky vyšších kapitálových požadavků. Kdyby prý jedno z těchto řešení bylo zavedeno, svět by byl bezpečnější a šťastnější a daňovým poplatníkům už by nehrozilo, že budou sanovat naprosto neschopné finančníky.

Bankéři v reakci na to mají sklon k tvrzení, že jakýkoli zásah do jejich byznysu by byl nehorázným atakem na jejich nezcizitelné lidské právo dle libosti prošustrovat peníze akcionářů a vkladatelů. Navíc tvrdí, že náklady každého zvýšení povinného základního kapitálu by se jednoduše přesunuly na vypůjčovatele v podobě vyšších úrokových sazeb, což by způsobilo zadrhnutí hospodářského růstu.

Člověk by to mohl označit za dialog hluchých, až na to že většina neslyšících se spolu pomocí znakového jazyka a dalších způsobů docela dobře dorozumí.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/oz1DqDs/cs;