Jak reformovat bankovní reformu

LONDÝN – Během posledních tří let byly oceány inkoustu (či bajtů) věnovány formulacím programů k rozlousknutí hlavolamu bank „příliš velkých, aby padly“. Mnozí akademici a učenci plísní regulátory a centrální bankéře za neschopnost pochopit zjevné půvaby takzvaného „úzkého bankovnictví“, určité restaurace oddělenosti komerčního a investičního/obchodního bankovnictví z éry platnosti Glassova-Steagallova zákona nebo dramaticky vyšších kapitálových požadavků. Kdyby prý jedno z těchto řešení bylo zavedeno, svět by byl bezpečnější a šťastnější a daňovým poplatníkům už by nehrozilo, že budou sanovat naprosto neschopné finančníky.

Bankéři v reakci na to mají sklon k tvrzení, že jakýkoli zásah do jejich byznysu by byl nehorázným atakem na jejich nezcizitelné lidské právo dle libosti prošustrovat peníze akcionářů a vkladatelů. Navíc tvrdí, že náklady každého zvýšení povinného základního kapitálu by se jednoduše přesunuly na vypůjčovatele v podobě vyšších úrokových sazeb, což by způsobilo zadrhnutí hospodářského růstu.

Člověk by to mohl označit za dialog hluchých, až na to že většina neslyšících se spolu pomocí znakového jazyka a dalších způsobů docela dobře dorozumí.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/oz1DqDs/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.