27

Všelidová šaráda

NEW YORK – V Evropě letí referenda. V červnu britští voliči rozhodnou, zda má Spojené království zůstat v Evropské unii. Maďarská vláda vyzvala k referendu o přijetí uprchlické kvóty, již zemi určila EU. Maďarský ministerský předseda Viktor Orbán už prohlásil, že Maďarsko běžence odmítne pustit do země. „Všichni teroristé jsou v zásadě migranti,“ řekl. V referendu bude zřejmě po jeho.

Snad nejpodivnější referendum proběhne v dubnu v Nizozemsku, po úspěšné petiční kampani. Tamním občanům bude položena otázka, zda má Nizozemsko podepsat asociační dohodu mezi EU a Ukrajinou. Všechny ostatní členské země EU už souhlasily, ale bez Holanďanů nelze dohodu ratifikovat.

Člověk by si mohl myslet, že podrobnosti obchodních dohod a celních bariér s Ukrajinou budou pro většinu nizozemských voličů matoucí, a podivit se, proč by je měly zajímat natolik, aby o nich proběhlo referendum. Referenda ale vyhovují populistické náladě, která zachvátila mnoho zemí, od Ameriky Donalda Trumpa po Orbánovo Maďarsko.

Referenda jsou příkladem toho, co známe jako „přímou demokracii“. Hlas lidí (či přesněji lidu) nezaznívá prostřednictvím jejich volených zástupců v orgánech veřejné správy, ale přímo skrze plebiscity. Když Winston Churchill v roce 1945 nadnesl, že by se britský lid měl vyslovit v referendu, zda má pokračovat válečná koaliční vláda, labouristický lídr Clement Attlee mu oponoval. Označil referenda za nebritská a za „nástroj diktátorů a demagogů“.