Transatlantických sporů přibývá a děje se tak ve chvíli, kdy evropský Ústavní konvent začíná diskutovat o společné evropské zahraniční politice. Podle Ralfa Dahrendorfa je třeba, aby obě strany odhlédly od nepodstatností a znovuobjevily společné zájmy a hodnoty Západu.
Není snad týdne, kdy by do už beztak dlouhého seznamu evropsko-amerických šarvátek a naschválů nepřibyl nový zápis. Jednou jde o hlasování Rady bezpečnosti OSN o dalším setrvání amerických mírových sil v Bosně, jindy o zřízení Mezinárodního trestního soudu bez americké účasti, anebo o otázku, zda by se mělo mluvit Palestincům do toho, koho si zvolí za svého vůdce. Ostatně Izrael a Palestinci jsou vůbec jedním ze zásadních pramenů neshod mezi EU a USA, podobně jako problematika životního prostředí a myšlenka udržitelného rozvoje. Podobným dráždidlem jsou americké obchodní sankce, poslední americký návrh zákona o zemědělství a pochopitelně celá ona záležitost kolem americké jednostrannosti, ať už domnělé či skutečné.
Naštěstí to není jen o roztržkách a sporech. Americká jednostrannost je vlastně ,,unilateralismem ŕ la carte". Když se to americkým zájmům hodí, Amerika ráda využije možností mezinárodních institucí, které obvykle slouží zájmům evropským. Nesmíme navíc zapomínat, že mluvíme o demokraciích. V USA - stejně jako v Evropě - existuje celá řada různých názorů na Bosnu, Arafata či na ochranu zemědělců. Ostatně ne každý Američan volil Bushe a ne každý Evropan je eurofederalista.
Transatlantických sporů přibývá a děje se tak ve chvíli, kdy evropský Ústavní konvent začíná diskutovat o společné evropské zahraniční politice. Podle Ralfa Dahrendorfa je třeba, aby obě strany odhlédly od nepodstatností a znovuobjevily společné zájmy a hodnoty Západu.
Není snad týdne, kdy by do už beztak dlouhého seznamu evropsko-amerických šarvátek a naschválů nepřibyl nový zápis. Jednou jde o hlasování Rady bezpečnosti OSN o dalším setrvání amerických mírových sil v Bosně, jindy o zřízení Mezinárodního trestního soudu bez americké účasti, anebo o otázku, zda by se mělo mluvit Palestincům do toho, koho si zvolí za svého vůdce. Ostatně Izrael a Palestinci jsou vůbec jedním ze zásadních pramenů neshod mezi EU a USA, podobně jako problematika životního prostředí a myšlenka udržitelného rozvoje. Podobným dráždidlem jsou americké obchodní sankce, poslední americký návrh zákona o zemědělství a pochopitelně celá ona záležitost kolem americké jednostrannosti, ať už domnělé či skutečné.
Naštěstí to není jen o roztržkách a sporech. Americká jednostrannost je vlastně ,,unilateralismem ŕ la carte". Když se to americkým zájmům hodí, Amerika ráda využije možností mezinárodních institucí, které obvykle slouží zájmům evropským. Nesmíme navíc zapomínat, že mluvíme o demokraciích. V USA - stejně jako v Evropě - existuje celá řada různých názorů na Bosnu, Arafata či na ochranu zemědělců. Ostatně ne každý Američan volil Bushe a ne každý Evropan je eurofederalista.