0

Práva menšin versus státní svrchovanost

Když před deseti skončil konflikt mezi západem a východem, doufalo se, že demokratické změny ve východní Evropě povedou v celém světě k pokojnému vyřešení rozporů mezi požadavkem lidských práv a požadavkem státní suverenity. Místo toho přišlo ještě více etnických konfliktů, jež otřásly mnoha východoevropskými i asijskými zeměmi. Práva menšin, zdá se, se dají vymoci jen hlavní pušky - jako v Čečensku nebo na Východním Timoru.

Proč? Boj za ,,lidská práva``, o němž od roku 1989 slýcháme opakovaně, se domáhá práv jednotlivců vůči arogantním státním institucím. Svoboda slova, svoboda tisku, svoboda shromažďovat se - tato práva byla zdůrazňována nejčastěji, snad proto, že nejlépe odrážejí dlouhý zápas, na jehož konci byla náprava svobod jedince, které komunismus potlačoval.

Lidská práva jen ve smyslu svobod jednotlivce však nemohou vyřešit národnostní konflikty, poněvadž etnická společenství a skupiny nemohou pro zviditelnění svých nároků využívat mechanismů zákonů a dohod o lidských právech. Jsou to totiž státy, které ponejvíce potlačují jejich požadavky. Národnostní a menšinové násilí je pak jen důsledkem vzniklé frustrace.

Aby mezinárodní společnost mohla využít konceptu lidských práv pro vyřešení a uklidnění etnických konfliktů, musí být do rámce našeho chápání lidských práv začleněn pojem společenství. Jen v případě, že tyto skupiny získají odpovídající nástroj pro prosazování svých kolektivních lidských práv, bude zde šance, že se při pokusech dosáhnout svých cílů neuchýlí k násilí, ale že uspokojení svých cílů budou hledat v občanském fóru.