0

Obchodní sankce na druhý pohled

Kongres USA téměř jednomyslně (418 ku 2 ve Sněmovně reprezentantů a 94 ku 1 v Senátu) schválil zpřísnění obchodních a finančních sankcí vůči Barmě, jejíž despotický režim pronásleduje a opakovaně vězní právoplatnou čelní představitelku země Aun Schan Su Ťij. V roce 1990 zvítězila v prezidentských volbách, ale ozbrojené síly jí nedovolily převzít moc.

Sankce jsou ovsem nesprávný přístup, neboť mezinárodní marginalizace ubližuje obyčejným občanům mnohem víc než diktátorským režimům. Je na čase používání hospodářských sankcí omezit a zaměřit je účinněji na despoty.

V nedávné historii se nejvíce proslavily sankce uvalené na Jižní Afriku v období apartheidu. Větsina světového společenství přestala obchodovat s Jižní Afrikou a investovat do jihoafrických firem. Tyto sankce, jak se zdá, pomohly urychlit zánik barbarského režimu. Jeden velký úspěch ale nemůže zakrýt mnohé nezdary. Navíc je dost dobře možné, že světové společenství mohlo napomoci pádu apartheidu jinými způsoby.

Sankce jsou samozřejmě účinným prostředkem poskozování hospodářství dané země. Ekonomický rozvoj v dnesním globálním světě závisí na integraci země do celosvětové sítě výroby, obchodu a investic. Národní hospodářství, jež sankce postaví stranou, bude pravděpodobně stagnovat, ba dokonce se hroutit.