LONDÝN – Po finanční krizi v letech 1997-1998 se politici z hlavních asijských rozvíjejících se ekonomik – Jižní Koreje, Thajska, Malajsie, a dokonce i Indonésie – zapřísahali, že se „už nikdy“ nenechají ponižovat mezinárodními kapitálovými trhy. A rozhodli se řešit strukturální slabiny, které stáhly jejich systémy dolů.
Mnoho zemí z rozvíjející se Evropy zaznamenalo v nedávné globální krizi obdobný zážitek blízké smrti. Díky mezinárodním i národním politickým intervencím byly jejich měny a bankovní soustavy ušetřeny kolapsu, avšak mnohé z nich zažily mohutný pokles výkonnosti a prudký vzestup nezaměstnanosti. Bohužel si ve stejné míře neosvojily odhodlání svých asijských protějšků řešit vlastní zranitelná místa.
Po asijské krizi prošly ekonomiky v tamním regionu intenzivním vnitřním i vnějším „vyšetřením“. Bylo zřejmé, že se jejich zranitelnost zvýšila v důsledku ztráty konkurenceschopnosti, slabého vládnutí a nedostatku průhlednosti. Mezi odhalenými slabinami figurovaly také špatně regulované bankovní sektory, neduživé tržní struktury, slabá konkurence, ale i omezení obchodu a běžného účtu. Ne všechny asijské země podstoupily léčbu ve stejné míře a bezpochyby promrhaly některé příležitosti k reformám, avšak zároveň si vzaly důležitá ponaučení a zdokonalily své instituce.
LONDÝN – Po finanční krizi v letech 1997-1998 se politici z hlavních asijských rozvíjejících se ekonomik – Jižní Koreje, Thajska, Malajsie, a dokonce i Indonésie – zapřísahali, že se „už nikdy“ nenechají ponižovat mezinárodními kapitálovými trhy. A rozhodli se řešit strukturální slabiny, které stáhly jejich systémy dolů.
Mnoho zemí z rozvíjející se Evropy zaznamenalo v nedávné globální krizi obdobný zážitek blízké smrti. Díky mezinárodním i národním politickým intervencím byly jejich měny a bankovní soustavy ušetřeny kolapsu, avšak mnohé z nich zažily mohutný pokles výkonnosti a prudký vzestup nezaměstnanosti. Bohužel si ve stejné míře neosvojily odhodlání svých asijských protějšků řešit vlastní zranitelná místa.
Po asijské krizi prošly ekonomiky v tamním regionu intenzivním vnitřním i vnějším „vyšetřením“. Bylo zřejmé, že se jejich zranitelnost zvýšila v důsledku ztráty konkurenceschopnosti, slabého vládnutí a nedostatku průhlednosti. Mezi odhalenými slabinami figurovaly také špatně regulované bankovní sektory, neduživé tržní struktury, slabá konkurence, ale i omezení obchodu a běžného účtu. Ne všechny asijské země podstoupily léčbu ve stejné míře a bezpochyby promrhaly některé příležitosti k reformám, avšak zároveň si vzaly důležitá ponaučení a zdokonalily své instituce.