Putin a Puškin

MOSKVA: Zatčením ruského mediálního magnáta Vladimira Gusinského dal Kreml znovu najevo – ať už na příkaz prezidenta Putina či nikoli – své obavy ohledně cenzury a kontroly veřejného mínění. Jsou jeho obavy opodstatněné? O čem svědčí zatčení Gusinského, svědčí-li o něčem?

Cenzuře ani gulagům se v Rusku nikdy nepodařilo úplně potlačit intelektuální život. Vzpomeňme jen namátkou Achmatovovou, Mandelstama, Šostakoviče, Pasternaka či Prokofjeva, kteří tvořili velká díla i navzdory období stalinského temna. Poněvadž si uvědomovali tuto nezničitelnost, čelní představitelé ruské politiky se odjakživa snažili dostat masové sdělovací prostředky pod svou kontrolu a umělce na svou stranu. Noviny se skláněly a umělci často vraceli objetí státu. Například Puškin kdysi vyhlásil: „Nejsem lichotník, pěji-li chválu svému carovi.“ Dokonce Mandelstam napsal – i když pod nátlakem – Ódu na Stalina, která jej nicméně zachránila před pobytem v gulagu a před jistou smrtí.

Lenin, Chruščov, Brežněv, Gorbačov – ti všichni stavěli svou vládnoucí sovětskou ideologii na základech ruské inteligence. Po pádu komunismu se Jelcin snažil odklonit intelektuální energii Ruska směrem k penězům a médiím. Vysoká kultura upadla v nelibost jakožto zábava starého Kremlu a byla ponechána svému osudu. Internet a masová média – ne poezie – se měly stát tahounem ruské občanské společnosti a dát jí náskok.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/I4Wg5fd/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.