0

Prezident Bush volí měkký přístup

První funkční období prezidenta George W. Bushe bylo charakterizováno unilateralismem a vojenskou silou. Spojené státy představovaly jedinou supermocnost na světě, takže je ostatní museli následovat. Výsledkem byl dramatický pokles americké „měkké“ neboli přitažlivé síly. Ministr obrany Donald Rumsfeld prohlásil, že neví, co to měkká síla je. Dnes je ve Washingtonu opět v módě.

Bushův druhý inaugurační projev se věnoval síle svobody a demokracie. Podobná rétorika není pro americké prezidenty ničím novým. Harry Truman hovořil o obhajobě svobodných lidí všude na světě a Woodrow Wilson se vyslovil za podporu demokracie. Neokonzervativci v Bushově první administrativě se této tradice přidrželi, avšak ignorovali přitom skutečnost, že Wilson i Truman byli zároveň budovateli institucí, kteří věci konzultovali s dalšími zeměmi. Vynecháním této poloviny Wilsonova přístupu pošlapali vlastní poselství a zmenšili jeho účinnost.

Na počátku druhé Bushovy administrativy je tón jiný. Jak ministryně zahraničí Condoleezza Riceová nedávno uvedla v Paříži: „Užívám slovo ‚síla‘ v širokém významu, protože ještě důležitější než síla vojenská a ovšem i hospodářská je síla myšlenek, síla soucitu a síla naděje.“ Bush se v rámci své únorové cesty po Evropě nejenže rozhodl navštívit Brusel, hlavní město Evropské unie, ale prohlásil, že „to, čeho se snažíme ve světě dosáhnout, vyžaduje, aby Amerika a Evropa zůstaly blízkými partnery“. Dokonce i Rumsfeld se snaží být smířlivý!

Setká se Bushův nový přístup s úspěchem? Při své nedávné cestě do Evropy jsem zaznamenal povzbuzení i skepticismus. Mnozí lidé nový tón přivítali, ale kladli si otázku, zda to není jen cynismus se sladkou polevou. Lidé se dají přesvědčit až poté, co budou po slovech následovat činy.