0

Postsovětský volný obchod

Od okamžiku, kdy se zhroutil Sovětský svaz, se nezávislé státy, které vznikly z jeho trosek, pokoušely uspořádat své obchodní styky. Tok zboží mezi zeměmi se ale nadále zužuje, a to víc, než by měl. Je zapotřebí volného obchodu.

Dvanáct členů Sdružení nezávislých států (SNS) uzavřelo v roce 1994 Dohodu o zóně volného obchodu, ta ovšem nefunguje. Kdykoli jedna členská země uspěje a začne vyvážet do jiné, dovážející člen brzy zavede kvóty nebo prohibitivní cla, která brání hospodářskému rozvoji.

Jednoduchým řešením je mechanismus řešení konfliktů. Světová obchodní organizace (WTO) má fungující rozhodčí soud se schválenými pokutami, jichž lze využít, ale do WTO vstoupily jen čtyři členské země SNS (Kyrgyzstán, Gruzie, Moldavsko a Arménie). Největší ekonomiky v SNS - Rusko, Ukrajina a Kazachstán - by si měly se členstvím pospíšit. Některé členské země SNS se bohužel místo adaptace vyzkoušených mechanismů snaží vynalézt stále složitější plány, například Celní unii pěti států, která se loni přejmenovala na Eurasijské hospodářské společenství, když se začal jasně vyjevovat její neúspěch.

Nejnovější vynález představuje nedávné prohlášení prezidentů Ruska, Běloruska, Kazachstánu a Ukrajiny, že započnou jednání o ustavení ,,Sjednoceného hospodářského prostoru". Tento mlhavý termín skrývá tři myšlenky: celní unii, koordinaci přistoupení do WTO a měnovou unii. Nic z toho neprospěje žádnému z účastníků.