Polské povstání rolníků

"Požehnán budiž ... rolník, který se narodí, jí a zemře, aniž by kdy koho obtěžoval svými problémy." Tak napsal někdejší italský novinář, který se ovšem nakonec proslavil jako hudební skladatel, Giuseppe Verdi. To, v co Verdi věřil, bylo v devatenáctém století a celých tisíc let předtím možné, ale dnes už ne. Dnes jako by spíš platil opak. Tak například v Polsku chtějí rolníci nejen vykřikovat své problémy do světa, ale i formovat Polsko k obrazu svému.

Ve Věku extrémů Eric Hobsbawm napsal, že největší změnou, kterou Západ ve dvacátém století prošel, bylo radikální snížení počtu osob pracujících v zemědělství. Kamkoli se podíváte, rolníci a farmáři téměř vymřeli.

Ne tak ve východní Evropě. Pravda, hospodářství dle sovětského modelu mělo být ztělesněním průmyslové modernizace, ovšem marxisticko-leninské hospodářství přikovalo ve většině bývalých sovětských satelitů k půdě a zemědělským družstvům nezanedbatelné zástupy lidí. Dnes, kdy Polsko hledá cestu do Evropské unie, je tato záložní armáda rolníků zdrojem vůbec nejvážnějších politických konfliktů v zemi od pádu komunismu.