0

Polská křesťanská misie v Evropě

Minulý týden polský (exkomunistický) prezident vyzval k začlenění jasné zmínky o evropském křesťanském dědictví do připravované ústavy EU. Jiní dosud vyjadřovali touhu po takovém vyjádření jen septem. José Casanova vysvětluje, proč se Polsko otevřeně postavilo do přední linie.

Spojitost mezi křesťanstvím a evropskou civilizací se drolí. Západní Evropa je čím dál méně srdcem křesťanské civilizace. Nejdynamičtějsí formy křesťanství jsou dnes stále méně evropské. Přesto právě v tomto okamžiku katolické Polsko ,,znovu vstupuje do Evropy``.

Během let, kdy západoevropské společnosti procházely procesem sekularizace či vlastně ,,dechristianizace``, zažilo polské katolictví pozoruhodnou obrodu. Snahy komunistického režimu přervat vazby mezi katolickou církví a polským národem neuspěly. Shora vnucovaná sekularizace - v Sovětském svazu poměrně úspěsná - bídně selhala. Jako falesná se ukázala i naděje, že hospodářský rozvoj bude mít stejný sekularizační účinek jako na Západě.

Nikoliv bez podobnosti se zatracovanými romantickými povstáními Poláků proti carskému Rusku v 19. století pokládala větsina evropských pozorovatelů životní sílu náboženství v komunistickém Polsku za anachronickou, ne-li přímo reakcionářskou. Přesto Poláci dokázali dobové smýslení ohromit. Překvapující - podle některých zázračné - povýsení kardinála Karola Wojtyly na papežský stolec coby Jana Pavla II, jeho triumfální návstěva Polska v roce 1979, vznik Solidarity rok nato a pád sovětského systému roku 1989 změnily běh dějin.