0

Mír, ne mírový proces

RAMALLÁH – Spojené státy by měly přestat naléhat na obnovení palestinsko-izraelského mírového procesu. Takový postup by mohl být nejlepší cestou k dosažení míru – což je paradox odrážející hlubokou propast mezi mírovým procesem a dosažením skutečného míru.

Aby nedošlo k mýlce: toto není volání do zbraně ani výzva k násilnému povstání. Míru mezi znesvářenými stranami na východ od Středozemního moře a na západ od řeky Jordánu je možné a nutné dosáhnout vyjednáváním. Jestliže však zájem jedné strany o proces je silnější než její potřeba míru, někde něco neklape.

Izrael, okupační mocnost, jejíž obyvatelé se těší demokratické civilní správě a desetinásobnému HDP oproti těm, jimž okupace upírá základní práva svobody a nezávislosti, vyměnil mír za příležitosti nechat se fotografovat do novin při schůzkách a pozdravech s palestinskými vůdci.

Seriózní poohlédnutí za 17 roky, které uběhly od chvíle, kdy si na trávníku před Bílým domem potřásli rukou Jásir Arafat a Jicchak Rabin, je výmluvné. V oblastech, jež Izrael v roce 1967 obsadil, se počet nezákonných židovských osad a osadníků více než zdvojnásobil. Každé možné řešení vyjednavači rozložili na otázky trvalého postavení Jeruzaléma, hranic, osad, uprchlíků a hospodářských vztahů. K dosažení míru nabídli své ochotné úřady a služby lídři světových supervelmocí, zástupci Organizace spojených národů, světoví „stařešinové“ i desítky lidí dobré vůle. Vše bez výsledku.