0

Palestinstí uprchlíci a němečtí vyhnanci

Atmosféra nemohla být pokojnějsí: někdejsí královský zámek na zvlněných kopcích oblasti Taunus poblíž Frankfurtu, kde se sesli státníci a politici na výročním setkání, aby jednali o Středním východě. K hovoru zasedli Evropané a Američané, Izraelci a Iránci, Egypťané a Turci, Palestinci a Tunisané. Letosní novinkou byla přítomnost zástupců postsaddámovského Iráku, mezi nimiž byl i činitel kurdské oblastní samosprávy a také vysoce postavení představitelé síitů.

Ve středu pozornosti byla nová situace v Iráku a cestovní mapa pro Střední východ. V podvečer prvního dne vysoce postavený německý vládní vyslanec, sám hluboce angažovaný v problematice Středního východu, oslovil obě strany a prokázal značnou citlivost jak k izraelským, tak palestinským zájmům. Večer pokračoval po očekávané nekonfrontační trajektorii, dokud libanonský akademik nenadnesl otázku práva palestinských uprchlíků na návrat do Izraele.

Vysoký německý vyslanec pozorně naslouchal a pak řekl: ,,Jde o záležitost, kterou my Němci dobře známe. Mohu požádat své německé kolegy mezi posluchači, aby se přihlásili, jsou-li oni nebo jejich rodiny vyhnanci z východní Evropy?``

Na okamžik zavládlo ticho. V Německu jde o záležitost nepříjemnou, obklopenou politickými a morálními propastmi. Pomalu se začaly zdvihat ruce: podle mého součtu se přihlásila více než polovina přítomných Němců (vládních vyslanců, novinářů, obchodníků). Oni sami nebo jejich rodiny byli Vertriebene - vyhnaní po 2. světové válce ze svých domovů v Polsku, Československu, Maďarsku a Jugoslávii, kde žili po generace. Odhaduje se, že bylo vyhnáno až 10 milionů lidí. Ti dnes se svými potomky tvoří téměř dvojnásobně početnou skupinu - jde bezmála o jednoho ze čtyř Němců.