NEW YORK: Milošević podlehl vojenské přesile NATO a tak si můžeme s úlevou vydechnout. Abychom ale naši intervenci mohli ospravedlnit, budeme muset nyní zajistit lepší budoucnost nejen obyvatelům Kosova, nýbrž celého regionu, zbytek Jugoslávie nevyjímaje. Nemůžeme pokračovat v hašení krizí, až když vypuknou, zejména když naše reakce mohou způsobit tak vážné a nechtěné a škodlivé následky. Musíme proto přijít s pozitivní, konstruktivní vizí, jež by byla nosná, s vizí, v níž se kdysi zrodila Evropská unie.
Balkánské země nemohou být obnoveny jen na základě národních prvků. Již jsme byli svědky, že pokusy konstituovat etnicky homogenní země mohou vést k neuvěřitelným zvěrstvem, lidskému strádání a destrukci. Navíc jde v tomto případě o řešení nepraktické. To, co zbude z Jugoslávie po oddělení Kosova, stále představuje oblast, kde žije kolem 20 až 25 procent ne-srbské populace. Jedinou cestou k míru a prosperitě je proto vytvoření otevřené občanské společnosti, v níž stát hraje méně dominantní roli a hranice ztrácejí na významu. To je rovněž cesta, kterou kdysi zvolila Evropská unie.
Myšlenka otevřené společnosti byla poprvé představena Henrym Bergsonem v jeho díle, nazvaném “Dva zdroje víry a morálky” (1932). V něm autor rozlišil kmenovou představu morálky a universální ideu. Pak ovšem ta první vede ke společnosti uzavřené, kdežto ta druhá ke společnosti otevřené. Tento koncept byl dále rozveden Karlem Popperem v jeho světoznámé knize “Otevřená společnost a její nepřátelé”, v níž ukázal, že rovněž otevřená společnost může být ohrožována universálními ideami, jestliže si tyto vynucují monopol na ryzost, správnost a pravdivost; nicméně problémy výše zmíněného regionu mohou být nejlépe pochopeny při využití Bergsonovy formulace. Byli jsme svědky boje mezi etnickým a občanským konceptem občanství. V Jugoslávii byl občanský koncept poražen a Jugoslávie sama se rozpadla. V Západní Evropě naopak občanský koncept triumfoval a integrace Evropy tak stojí v příkrém rozporu s dezintegrací Jugoslávie. Evropská unie proto nyní musí roztáhnout svůj ochranný deštník nad celým regionem.
NEW YORK: Milošević podlehl vojenské přesile NATO a tak si můžeme s úlevou vydechnout. Abychom ale naši intervenci mohli ospravedlnit, budeme muset nyní zajistit lepší budoucnost nejen obyvatelům Kosova, nýbrž celého regionu, zbytek Jugoslávie nevyjímaje. Nemůžeme pokračovat v hašení krizí, až když vypuknou, zejména když naše reakce mohou způsobit tak vážné a nechtěné a škodlivé následky. Musíme proto přijít s pozitivní, konstruktivní vizí, jež by byla nosná, s vizí, v níž se kdysi zrodila Evropská unie.
Balkánské země nemohou být obnoveny jen na základě národních prvků. Již jsme byli svědky, že pokusy konstituovat etnicky homogenní země mohou vést k neuvěřitelným zvěrstvem, lidskému strádání a destrukci. Navíc jde v tomto případě o řešení nepraktické. To, co zbude z Jugoslávie po oddělení Kosova, stále představuje oblast, kde žije kolem 20 až 25 procent ne-srbské populace. Jedinou cestou k míru a prosperitě je proto vytvoření otevřené občanské společnosti, v níž stát hraje méně dominantní roli a hranice ztrácejí na významu. To je rovněž cesta, kterou kdysi zvolila Evropská unie.
Myšlenka otevřené společnosti byla poprvé představena Henrym Bergsonem v jeho díle, nazvaném “Dva zdroje víry a morálky” (1932). V něm autor rozlišil kmenovou představu morálky a universální ideu. Pak ovšem ta první vede ke společnosti uzavřené, kdežto ta druhá ke společnosti otevřené. Tento koncept byl dále rozveden Karlem Popperem v jeho světoznámé knize “Otevřená společnost a její nepřátelé”, v níž ukázal, že rovněž otevřená společnost může být ohrožována universálními ideami, jestliže si tyto vynucují monopol na ryzost, správnost a pravdivost; nicméně problémy výše zmíněného regionu mohou být nejlépe pochopeny při využití Bergsonovy formulace. Byli jsme svědky boje mezi etnickým a občanským konceptem občanství. V Jugoslávii byl občanský koncept poražen a Jugoslávie sama se rozpadla. V Západní Evropě naopak občanský koncept triumfoval a integrace Evropy tak stojí v příkrém rozporu s dezintegrací Jugoslávie. Evropská unie proto nyní musí roztáhnout svůj ochranný deštník nad celým regionem.