NEW YORK – Potravinové systémy získaly globální ráz. Průměrné severoamerické jídlo dnes cestou z pole na talíř urazí 2400 kilometrů. S proměnou řetězce nabídky potravin se zintenzivnilo také úsilí zajistit, aby byly potraviny dostupné všem, a „právo na potraviny“ dnes funguje jako významná hnací síla změn vedených zdola nahoru.
Indie v září schválila převratný zákon o potravinové bezpečnosti, který zaručuje dvěma třetinám populace pět kilogramů dotované pšenice, rýže a dalších potravin měsíčně a zvyšuje podporu těhotných žen, dětí ve školním věku a starších osob. Ačkoliv v systému bezpochyby existují četné díry, zavedení právního nároku na potraviny je důležitý krok správným směrem.
Zmíněný pokrok, který dalece přesahuje hranice Indie, je vyústěním desetiletí globálního aktivismu, jenž zpochybnil logiku současných potravinových systémů jako nikdy předtím. Od přijetí Všeobecné deklarace lidských práv v roce 1948 se rozsáhle nárokovala politická práva typu svobody projevu, zatímco právo na potraviny se do značné míry zanedbávalo.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
While carbon pricing and industrial policies may have enabled policymakers in the United States and Europe to avoid difficult political choices, we cannot rely on these tools to achieve crucial climate goals. Climate policies must move away from focusing on green taxes and subsidies and enter the age of politics.
explains why achieving climate goals requires a broader combination of sector-specific policy instruments.
The long-standing economic consensus that interest rates would remain low indefinitely, making debt cost-free, is no longer tenable. Even if inflation declines, soaring debt levels, deglobalization, and populist pressures will keep rates higher for the next decade than they were in the decade following the 2008 financial crisis.
thinks that policymakers and economists must reassess their beliefs in light of current market realities.
NEW YORK – Potravinové systémy získaly globální ráz. Průměrné severoamerické jídlo dnes cestou z pole na talíř urazí 2400 kilometrů. S proměnou řetězce nabídky potravin se zintenzivnilo také úsilí zajistit, aby byly potraviny dostupné všem, a „právo na potraviny“ dnes funguje jako významná hnací síla změn vedených zdola nahoru.
Indie v září schválila převratný zákon o potravinové bezpečnosti, který zaručuje dvěma třetinám populace pět kilogramů dotované pšenice, rýže a dalších potravin měsíčně a zvyšuje podporu těhotných žen, dětí ve školním věku a starších osob. Ačkoliv v systému bezpochyby existují četné díry, zavedení právního nároku na potraviny je důležitý krok správným směrem.
Zmíněný pokrok, který dalece přesahuje hranice Indie, je vyústěním desetiletí globálního aktivismu, jenž zpochybnil logiku současných potravinových systémů jako nikdy předtím. Od přijetí Všeobecné deklarace lidských práv v roce 1948 se rozsáhle nárokovala politická práva typu svobody projevu, zatímco právo na potraviny se do značné míry zanedbávalo.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in