2

Obamovy neduhy na Středním východě

PAŘÍŽ – Sotva prezident Barack Obama doma přivítal americké jednotky z Iráku a pochválil stabilitu a demokracii v zemi, z níž odešli, bezprecedentní vlna násilí napříč Bagdádem i jinde odhalila závažnost irácké politické krize. Je tato krize nešťastnou výjimkou, anebo jde spíš o příznak selhání Obamovy diplomacie na Středním východě, od Egypta po Afghánistán?

Obama si po nástupu do úřadu stanovil pro Střední východ čtyři cíle: před odchodem jednotek stabilizovat Irák, z pozice síly a na základě minimální politické konvergence s Pákistánem se stáhnout z Afghánistánu, dotlačením izraelského premiéra Benjamina Netanjahua ke zmražení osad dosáhnout zásadního průlomu v mírovém procesu na Středním východě a zahájit dialog s Íránem o budoucnosti jeho jaderného programu. U těchto čtyř zásadních témat Obama očividně nedokázal mnoho.

Co se týče Iráku, Spojené státy se už od doby, kdy byl v úřadu prezidenta George W. Bush, snaží u šíitské moci prosazovat umírněnost, aby země dokázala vytvořit inkluzivnější politický systém – konkrétně schválením nového zákona o rozdělení tržeb z vývozu ropy mezi šíitské, sunnitské a kurdské společenství. Bohužel došlo k pravému opaku.

Kurdistán se vydal na cestu k silnější autonomii, zatímco sunnité jsou sektářskou a autoritářskou ústřední vládou, jíž dominují šíité, vytlačováni čím dál silněji na okraj. To má své důsledky pro regionální rovnováhu moci, poněvadž Irák se sbližuje s Íránem jako protiváhou Turecka, u nějž se má za to, že ochraňuje sunnity.