35

Globální epicentrum v Asii

NEW YORK – Největším geopolitickým rizikem naší doby není konflikt mezi Izraelem a Íránem kvůli šíření jaderných zbraní. Není jím ani nebezpečí chronické absence řádu v pásu nestability, který se táhne od Maghribu až do Hindúkuše. Není jím dokonce ani hrozba druhé studené války mezi Ruskem a Západem kvůli Ukrajině.

Ve všech případech se samozřejmě jedná o vážná rizika; žádné ale není tak vážné jako u nutnosti zachovat mírový charakter vzestupu Číny. Právě proto je obzvlášť zneklidňující slyšet japonské a čínské představitele a analytiky přirovnávat bilaterální vztahy jejich zemí ke vztahům mezi Británií a Německem v předvečer první světové války.

Sváry mezi Čínou a několika jejími sousedy o sporné nároky na ostrovy a mořská území (v prvé řadě konflikt s Japonskem) jsou jen špičkou ledovce. Jak se Čína bude proměňovat v ještě větší ekonomickou mocnost, bude čím dál víc závislá na námořních trasách kvůli dovozu energií, dalších vstupních zdrojů a zboží. Z toho plyne nutnost vybudovat námořní síly pro otevřené moře, které zajistí, že čínské hospodářství nebude možné rdousit námořní blokádou.

Avšak to, co Čína považuje za obranný imperativ, by její sousedé a Spojené státy mohli pokládat za výbojnost a rozpínavost. Na to, co USA a jejich asijští spojenci mají za obranný imperativ – budování dalšího vojenského potenciálu v regionu s cílem vyrovnat se s čínským vzestupem –, by zase Čína mohla pohlížet jako na agresivní snahu ji krotit.