0

To není konec světa, jak ho známe

CAMBRIDGE: „Zprávy o mém odchodu z tohoto světa jsou značně přehnané,“ zavtipkoval jednou Mark Twain a totéž lze říci o předpovídaném tvrdém přistání Spojených států amerických. Ano, situace je poněkud těžší – v technologiích i na finančních trzích – ale nic víc to neznamená, dokonce ani recesi ne, natož konec světa.

Podle nejnovějších průzkumů Gallupova ústavu se Američané necítí v sedmém nebi, ale ani do pláče jim není. Pokud jde o spokojenost s životní úrovní v USA, 33 procent respondentů uvedlo, že je velmi spokojeno a dalších 56 procent je spokojeno docela. Hospodářské podmínky země jsou podle 67 procent Američanů dobré nebo vynikající. Sedmdesát tři procent nemá strach ze ztráty zaměstnání. A mají pravdu. Nezaměstnanost vzroste maximálně na pět procent a za půl roku už bude americká ekonomika mimo stagnaci.

Po pětileté, téměř čtyřprocentní konjunktuře se růst americké ekonomiky dostal téměř na nulu. Podnět k tomu dal – jak jinak – Federální rezervní úřad. Žádné období expanze ve Spojených státech neztratilo páru a nevyšumělo jen tak. Všechna je k zemi stáhla právě „Fed“ a vždy ze stejného důvodu: ze strachu z inflace. Tentokrát tomu však bylo jinak. Americká národní banka jednala preventivně v okamžiku, kdy hladina inflace byla stále nízká. Díky tomu nemusí být výsledek zásahu příliš bolestný – umírněný nárůst nezaměstnanosti a krátká pauza v růstu se zdá pravděpodobnější než rozvinutá recese a obrovský vzestup nezaměstnanosti. Dosud jde vše podle plánu. Pravda, zastavení růstu je náhlé a drastičtější než hladké přistání a také masakr ve špičkových technologiích je docela děsivý – na chvíli bylo opravdu cítit strach. To vše ale rychle ustupuje otázce, co bude dál. Odpovědí je samozřejmě zotavení a rozmach. Inflace je pod kontrolou a je nejvyšší čas začít pracovat na vzestupu.

S americkou ekonomikou se neděje nic zásadně špatného; rozhodně ne natolik, aby jedinou odpovědí musela být recese. Problémem bylo přehřátí hospodářství a riziko inflace, ale o ten se postarala zatím dvě pomalejší čtvrtletí a snad se ještě dvě další se postarají. Je čas myslet na to, odkud vzestup přijde. Odpovědí je pochopitelně – jako během minulých poklesů – měnová a daňová politika. Až poleví inflace, bude měnová politika moci snížit hodnotu kapitálu a oživit kupní sílu i finanční stabilitu. Daňová politika má hodně volnosti, neboť rekordní přebytky přímo volají po snížení daní. A ano, 71 procento respondentů Gallupova průzkumu má pocit, že na daních platí příliš; nemohou se už dočkat šeků na slevu, aby mohli vyrazit za nákupy. Měnová a daňová politika ve Spojených státech funguje spolehlivě. Dostaly nás zatím ze všech recesí a beze vší pochyby nám pomohou překonat i tuto přestávku v hospodářském růstu. Za půl roku bude americké hospodářství zase na nohou.