STOCKHOLM: Před dvěma sty lety představil Immanuel Kant v eseji „Trvalý mír“ svůj nástin budoucího „svazku liberálních republik“. Přestože v roce 1795 byly liberální republiky pouhou abstrakcí, dokázal si Kant představit naši dnešní realitu prosperujících liberálních demokracií. A protože navíc žádná demokracie doposud nevytáhla do boje proti jiné, nebyla Kantova představa trvalého míru z dnešního pohledu nijak nadnesená. Heslo „žádná válka mezi demokraciemi“ je podle všeho tak blízko pravdě, jak se přibližujeme k nezměnitelnému diplomatickému právu.
Odborníci dokázali, že je tomu opravdu tak. Profesor R. J. Rummel z Havajské univerzity zkoumal 353 dvojice bojujících stran z let 1816 až 1991. Demokracie bojovala s nedemokracií ve 155 případech. Diktatura bojovala s diktaturou ve 198 případech. Nenašel jediný případ, kdy by mezi sebou bojovaly dvě demokracie. Puntičkáři namítají, že přece jen pár výjimek existuje. Zevrubnější studium nicméně odhalí, že v daných případech šlo buď o nějakou občanskou válku, o konflikt, kde jedna ze stran nebyla pravou demokracií (Německo v roce 1914) anebo že počet obětí byl natolik nízký, že nelze daný střet považovat za válku v pravém slova smyslu.
Není to jen statistická chyba ani šťastná náhoda. V demokracii by bylo takřka nemožné zajistit dostatečnou podporu veřejnosti pro vojenskou konfrontaci s jinou demokracií. Demokratické národy se navzájem znají a věří si. Pro demokratické vlády je přirozené jednat mezi sebou.
STOCKHOLM: Před dvěma sty lety představil Immanuel Kant v eseji „Trvalý mír“ svůj nástin budoucího „svazku liberálních republik“. Přestože v roce 1795 byly liberální republiky pouhou abstrakcí, dokázal si Kant představit naši dnešní realitu prosperujících liberálních demokracií. A protože navíc žádná demokracie doposud nevytáhla do boje proti jiné, nebyla Kantova představa trvalého míru z dnešního pohledu nijak nadnesená. Heslo „žádná válka mezi demokraciemi“ je podle všeho tak blízko pravdě, jak se přibližujeme k nezměnitelnému diplomatickému právu.
Odborníci dokázali, že je tomu opravdu tak. Profesor R. J. Rummel z Havajské univerzity zkoumal 353 dvojice bojujících stran z let 1816 až 1991. Demokracie bojovala s nedemokracií ve 155 případech. Diktatura bojovala s diktaturou ve 198 případech. Nenašel jediný případ, kdy by mezi sebou bojovaly dvě demokracie. Puntičkáři namítají, že přece jen pár výjimek existuje. Zevrubnější studium nicméně odhalí, že v daných případech šlo buď o nějakou občanskou válku, o konflikt, kde jedna ze stran nebyla pravou demokracií (Německo v roce 1914) anebo že počet obětí byl natolik nízký, že nelze daný střet považovat za válku v pravém slova smyslu.
Není to jen statistická chyba ani šťastná náhoda. V demokracii by bylo takřka nemožné zajistit dostatečnou podporu veřejnosti pro vojenskou konfrontaci s jinou demokracií. Demokratické národy se navzájem znají a věří si. Pro demokratické vlády je přirozené jednat mezi sebou.