0

Jen žádné třetí tržní cesty

SAN FRANCISCO: Dnes se často považuje “trh” buď za naprostý triumf anebo smrtelné nebezpečí. Různí politici ve všech koutech světa proto stále dogmaticky hledají “třetí cestu” a touží po “národních šampiónech” v různých průmyslových oborech, jako jsou například telekomunikace, jež jsou schopné úspěšně odpuzovat jakoukoliv globalizaci. Ale trh je jednoduše mechanismus, který je možno zmobilizovat z nekonečného množství důvodů. Záleží jen na způsobu, jakým je využit a trh pak může přispívat ke společenskému a hospodářskému rozvoji, či mu naopak bránit.

Využití či nevyužití trhu k tomuto účelu ale není klíčovým rozlišovacím prvkem. Každá společnost – komunistická, socialistická i ta kapitalistická – trh využívá. Klíčovým rozdílem je soukromé vlastnictví. Kdo jsou tedy účastníci tržních procesů a ve jménu koho jednají? Jsou těmito účastníky státní úředníci, jež jednají jménem “státu”? Anebo jsou to jednotlivci, jednající jen za sebe sama?

Kdysi, při návštěvě Číny, se mě zeptal náměstek ministra: “Kdo je v Americe zodpovědný za distribuci hmotných statků?” Tato otázka mi vyrazila dech, byť byla tak přirozená. Vždyť bylo téměř nepředstavitelné, že by občan žijící v prostředí řízené ekonomiky mohl porozumět tomu, jak trhy rozdělují hmotné statky mezi milióny lidí pro tisíce jejich potřeb, a zůstaly nedotčeny rukou politikovou.

Zavádění většího množství privátních tržních mechanismů může být částečně či zcela zmařeno příliš malými změnami v ekonomice, což je právě to, na co bychom si měli dávat pozor při současném velkolepém přebírání kontroly nad trhy i firmami, který v Evropě předpokládáme. Vezměme si příklad z deregulace Amerických aerolinií, ke které došlo před dvaceti lety. Výsledkem bylo zvýšení míry konkurence, což pak vedlo ke snížení cen a k zavádění nových služeb. Objem letecké přepravy se zvýšil.