Genocidám se nevyhneme

,,Nikdy více,`` zavázal se svět, když vysly najevo skutky holocaustu. Motem následujících padesáti let, alespoň pokud jde o reakci světa na genocidu, vsak spís bylo ,,Čím dál více``. Nebo přinejmensím ,,Co naplat``.

Pokaždé, když někde dojde ke genocidě, je obvyklou reakcí světa - a předevsím západních vůdců - odvrátit oči. Ať už slo o Hitlerův pokus o vyhlazení Židů nebo o vraždění Tutsiů rwandskými Hutuy v roce 1994, světoví politikové pokaždé odkládali politický, ekonomický i vojenský zásah, jímž by mohli zabránit masovému vyvražďování etnických mensin. Větsina z nich se také pokaždé zdržela veřejné kritiky pachatelů a pokrytecky se dovolávala neutrality a halila se do mlhy ,,nedostatku informací``.

Za tuto nečinnost zaplatily svými životy miliony nevinných Bengálců, Kambodžanů, Kurdů, Bosňanů a Rwanďanů, stejně jako miliony Židů a Arménců před nimi. Stejnou cenu ale platíme i my, kteří jsme zde zůstali, neboť je-li extremistům dovoleno ničit a plenit, stávají se z obětí, jež jejich výboje přežily, radikálové, často se zbraní v ruce. Ti si pak chtějí vyřídit staré účty nejen s pachateli genocidy, ale i s těmi, kdo těmto hrůzám přihlíželi a nic proti nim nepodnikli.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/DITfAXx/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.