38

Éra neuspořádanosti

NEW YORK – Historické éry se obtížně rozpoznávají dříve, než skončí. Renesance se stala renesancí až zpětně a totéž lze říci o dobách temna, které jí předcházely, a řadě dalších ér. Důvod je prostý: nedá se poznat, zda nějaký slibný či znepokojivý vývoj je samostatnou epizodou, nebo zda představuje začátek trvalého trendu.

Nicméně tvrdím, že jsme svědky konce jedné éry světových dějin a úsvitu druhé. Je tomu 25 let, co pád Berlínské zdi ukončil čtyřicetiletou studenou válku. Následovala éra americké nadvlády, větší prosperity pro mnoho lidí, vzniku velkého počtu relativně otevřených společností a politických systémů a všeobecného míru včetně rozsáhlé spolupráce velkých mocností. Nyní skončila i tato éra a uvolnila místo mnohem méně uspořádané a méně pokojné epoše.

Blízký východ se nachází v raných fázích novodobé třicetileté války, v níž politické a náboženské vazby budou zákonitě přiživovat vleklé a leckdy surové konflikty uvnitř národních hranic i napříč jimi. Svým chováním na Ukrajině i jinde zpochybnilo Rusko kdysi veskrze stabilní evropský řád založený na právním principu, že území nelze získávat vojenskou silou.

Převážná část Asie zatím setrvává v míru. Je to však nejistý mír, který by mohl v kterémkoliv okamžiku skončit kvůli velkému počtu nevyřešených územních nároků, sílícímu nacionalismu a malému počtu natolik silných bilaterálních či regionálních diplomatických ujednání, aby dokázaly zabránit konfrontacím nebo je zmírnit. Globální úsilí o zpomalení klimatických změn, podporu obchodu, stanovení nových pravidel pro digitální éru a prevenci či omezení výskytu infekčních onemocnění je navíc nedostatečné.