Ani spiknutí ani shovívavost: Zázrak Kulatého stolu

VARŠAVA: Tento měsíc před deseti lety se odehrály první částečně svobodné volby v komunistické zemi. Stalo se tak v Polsku a byl to zásadní krok na cestě, zahájené roku 1980 hnutím Solidarita a ukončené pádem berlínské zdi a celkovým rozpadem sovětského systému.

Tyto volby byly důsledkem kompromisu vzešlého z několikatýdenních jednání u tzv. Kulatého stolu mezi špičkami komunistické strany a představiteli odborového svazu Solidarita. Je trochu paradoxní, že o volby, které nakonec vyústily v sestavení první nekomunistické vlády, vyjednavačům Solidarity vlastně tolik nešlo.

Později se mezi politiky a komentátory stala tato jednání předmětem vášnivých debat. Objevily se dva mýty. První se týkal shovívavosti komunistických špiček, které prý ve chvíli, kdy se demokracie stávala skutečností, odevzdali moc opozici. Druhý mýtus hovořil o spiknutí mezi rudými a “růžovými” – mezi komunistickými lídry a “umírněnými” levičáky, kteří zastupovali Solidaritu při jednáních u kulatého stolu – , díky kterému se prý komunisté vyhnuli velké ostudě a díky kterému mohli zinscenovat “comeback” v hávu nové politické strany levého spektra.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/uxGqqf1/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.