NEW YORK – Na začátku ledna jsem napsal, že ekonomické podmínky budou letos stejně slabé jako v roce 2015, což byl nejhorší rok od vypuknutí globální finanční krize v roce 2008. A jak už to tak v posledním desetiletí opakovaně bývá, po pár měsících se optimistické předpovědi jiných expertů revidují směrem dolů.
Základním problémem – který globální ekonomiku sužuje už od počátku krize, ale mírně se zhoršuje – je nedostatečná globální agregátní poptávka. Evropská centrální banka (ECB) nyní v reakci na to zesílila svůj stimul a stejně jako Japonská národní banka a několik dalších centrálních bank dala najevo, že „nulová spodní hranice“ – nemožnost, aby úrokové sazby přešly do záporného pásma – je hranicí pouze v představách konvenčních ekonomů.
Přesto v žádné z ekonomik pokoušejících se o neortodoxní experiment v podobě záporných úrokových sazeb nenastal návrat k růstu a plné zaměstnanosti. Leckdy byl výsledek nečekaný: úrokové sazby z některých úvěrů se ve skutečnosti zvýšily.
NEW YORK – Na začátku ledna jsem napsal, že ekonomické podmínky budou letos stejně slabé jako v roce 2015, což byl nejhorší rok od vypuknutí globální finanční krize v roce 2008. A jak už to tak v posledním desetiletí opakovaně bývá, po pár měsících se optimistické předpovědi jiných expertů revidují směrem dolů.
Základním problémem – který globální ekonomiku sužuje už od počátku krize, ale mírně se zhoršuje – je nedostatečná globální agregátní poptávka. Evropská centrální banka (ECB) nyní v reakci na to zesílila svůj stimul a stejně jako Japonská národní banka a několik dalších centrálních bank dala najevo, že „nulová spodní hranice“ – nemožnost, aby úrokové sazby přešly do záporného pásma – je hranicí pouze v představách konvenčních ekonomů.
Přesto v žádné z ekonomik pokoušejících se o neortodoxní experiment v podobě záporných úrokových sazeb nenastal návrat k růstu a plné zaměstnanosti. Leckdy byl výsledek nečekaný: úrokové sazby z některých úvěrů se ve skutečnosti zvýšily.