BERLÍN – Před dvěma sty lety americká a francouzská revoluce přivedly na svět přirozenoprávní koncepci nezcizitelných lidských práv. Než se však tato myšlenka začala celosvětově přijímat, alespoň v teoretické rovině, uplynula téměř dvě století válek, politických a společenských katastrof a dekolonizace.
Zpočátku se idea lidských práv omezovala na domácí politiku. V mezinárodních vztazích jediným, na čem záleželo, zůstávala moc, nikoli právo: tradiční koncepce státní suverenity se soustřeďovala výhradně na moc, tj. na ovládání lidí a území, a chránila autoritu státu bez ohledu na to, zda jeho prosazování bylo civilizované či brutální, demokratické či autoritářské.
První významnou změnu v pohledu světa na koncepci svrchovanosti přinesly norimberské soudy s německými válečnými zločinci po druhé světové válce. Vůbec poprvé bylo za své zločiny postaveno před soud celé vedení státu, neboť ke spravedlnosti byli pohnáni jeho představitelé i přisluhovači.
BERLÍN – Před dvěma sty lety americká a francouzská revoluce přivedly na svět přirozenoprávní koncepci nezcizitelných lidských práv. Než se však tato myšlenka začala celosvětově přijímat, alespoň v teoretické rovině, uplynula téměř dvě století válek, politických a společenských katastrof a dekolonizace.
Zpočátku se idea lidských práv omezovala na domácí politiku. V mezinárodních vztazích jediným, na čem záleželo, zůstávala moc, nikoli právo: tradiční koncepce státní suverenity se soustřeďovala výhradně na moc, tj. na ovládání lidí a území, a chránila autoritu státu bez ohledu na to, zda jeho prosazování bylo civilizované či brutální, demokratické či autoritářské.
První významnou změnu v pohledu světa na koncepci svrchovanosti přinesly norimberské soudy s německými válečnými zločinci po druhé světové válce. Vůbec poprvé bylo za své zločiny postaveno před soud celé vedení státu, neboť ke spravedlnosti byli pohnáni jeho představitelé i přisluhovači.