Migrants in Croatia Jeff J Mitchell/Getty Images

Budoucnost řízení migrace

DHÁKA – Žijeme v rychle se vyvíjejícím a hyperpropojeném světě, kde jsou zboží, kapitál i lidé mobilnější než kdykoliv dříve. Zatímco však země dávají najevo ochotu spolupracovat na výměně zboží a kapitálu, mezinárodní společenství projevuje jen malou chuť zlepšovat způsoby řízení lidské mobility.

Po rozsáhlé perzekuci a vyhánění lidí z domovů během druhé světové války podnikli vedoucí světoví představitelé smělý krok a v roce 1951 sepsali Úmluvu o uprchlících. Přijetím principu nevydávání perzekvovaných osob se v ní vzdali jisté míry národní suverenity, aby podpořili globální solidaritu vůči uprchlíkům.

Vedoucí představitelé států na druhou stranu spatřovali v migraci dočasný jev, který lze zvládat ad hoc prostřednictvím unilaterálních či bilaterálních dohod určených převážně k zajištění konkrétních potřeb na trzích práce v rozvinutých zemích. Při zpětném ohlédnutí je zřejmé, že tento přístup nebyl adekvátní pro řešení vzestupu lidské mobility, jež šla ruku v ruce s globální a regionální hospodářskou integrací.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

or

Register for FREE to access two premium articles per month.

Register

https://prosyn.org/BUDWfGWcs