Migrants in Croatia Jeff J Mitchell/Getty Images

Budoucnost řízení migrace

DHÁKA – Žijeme v rychle se vyvíjejícím a hyperpropojeném světě, kde jsou zboží, kapitál i lidé mobilnější než kdykoliv dříve. Zatímco však země dávají najevo ochotu spolupracovat na výměně zboží a kapitálu, mezinárodní společenství projevuje jen malou chuť zlepšovat způsoby řízení lidské mobility.

Po rozsáhlé perzekuci a vyhánění lidí z domovů během druhé světové války podnikli vedoucí světoví představitelé smělý krok a v roce 1951 sepsali Úmluvu o uprchlících. Přijetím principu nevydávání perzekvovaných osob se v ní vzdali jisté míry národní suverenity, aby podpořili globální solidaritu vůči uprchlíkům.

Vedoucí představitelé států na druhou stranu spatřovali v migraci dočasný jev, který lze zvládat ad hoc prostřednictvím unilaterálních či bilaterálních dohod určených převážně k zajištění konkrétních potřeb na trzích práce v rozvinutých zemích. Při zpětném ohlédnutí je zřejmé, že tento přístup nebyl adekvátní pro řešení vzestupu lidské mobility, jež šla ruku v ruce s globální a regionální hospodářskou integrací.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/BUDWfGW/cs;

Handpicked to read next

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.