0

Mexický reformní paradox

Někdy je žádná reforma lepší než špatná reforma. Zdá se, že to je i případ Mexika, které nedávno schválilo nové daňové a volební zákony – ne však takové, jaké tato země potřebuje.

Zatímco daňová reforma figurovala v agendě prezidenta Felipeho Calderóna během loňské prezidentské kampaně vysoko, volební reforma nikoliv. Ta mu byla spíše vnucena v důsledku prapodivné a extrémní verze politických koňských handlů.

Opoziční zákonodárci si přáli volební reformu, ale žádné nové daně; administrativa si přála vyšší příjmy, ale žádné nové volební zákony. Obě strany získaly část toho, oč usilovaly, a nejkratší slámka nakonec zůstala Mexiku.

Byla zavedena alternativní minimální daň spolu s mírným zvýšením spotřebních daní na pohonné hmoty, avšak obojí bylo tak rozředěno, že to nepřineslo téměř žádné nové příjmy. Podle údajů samotné vlády se tyto příjmy rovnají pouhému 1% HDP – což je pro ekonomiku, jejíž výběr daní patří v Latinské Americe k nejnižším, dost žalostné zvýšení.