0

V Uruguaji vstal marxismus z mrtvých

MONTEVIDEO: Soudruzi a jiní caudillos celé latinské Ameriky jsou prý dnes na skládce dějin. Jedině Kuba odolává demokratickým a tržně ekonomickým snahám zbytku kontinentu. Marx ovšem není zdaleka mrtev, a o to méně v Uruguaji a dost možná i leckde jinde. Jorge Batlle, od 1. března nový prezident, to musí mít neustále na paměti.

V prvním kole loňských prezidentských voleb zvítězil s převahou Tabaré Vázquez, charismatický předák levice, a to i přesto, že nezískal dostatek hlasů k tomu, aby se nemuselo konat druhé, rozhodující, kolo voleb. Celá země byla v napjatém očekávání. Jorge Batlle, představitel v poslední době nejvlivnější strany Colorado, potřeboval masivní podporu konkurenční strany Blanco; jen tak by totiž Vázqueze mohl přemoci. Vzhledem ke sporům mezi oběma stranami, které se táhnou už sto padesát let, byla pravděpodobnost jakékoli podpory zhruba stejně vysoká jako možnost, že by Kapuleti kdy spasili Monteky.

“Červení” a “bílí” se příslušníkům těchto dvou stran říká podle barevných stuh, které ve třicátých letech minulého století nosili na kloboucích; původně proto, aby se spolustraníci navzájem nepostříleli. Dnes Colorados a Blancos rozdělují jen minimální ideologické odlišnosti. Budou ale schopni zapomenout na staré sváry? To nikdo nevěděl. Průzkumy veřejného mínění hovořily o nerozhodných výsledcích.

Obavy z levice nakonec překonaly dávné rány: Batlle zvítězil o sedm procent, což znamená, že se za něj postavili prakticky všichni Blancos. Uruguayské voliče rozdělily ideologické mantinely, nikoli historická stranická věrnost. Tento předěl má šanci se dále prohlubovat a v nových volbách opět zapůsobit. Jenomže – a v tom je ten háček – v dalších volbách by vůbec nemuselo dojít ke druhému, a v tomto případě rozhodujícímu kolu. Statistici varují, že za normálních okolností by levice mohla v příštích volbách získat absolutní většinu již v prvním kole. Co je to tedy za levici, která táhne Uruguají? Řadový člen této levice je anonymní, mašírující bok po boku s komunisty, bývalými partyzány, dalšími radikály a hrstkou sociálních a křesťanských demokratů. Narozdíl od Chile, kde si obrození socialisté nedávno a poprvé od svržení Allendeho zajistili prezidentské křeslo, jsou dokonce i ti neumírněnější uruguayští levičáci zaníceně bojovní a tíhnou ke Kubě a Che Guevarovi.