5

Železná osvoboditelka

CHARKOV, UKRAJINA – Věznice je vždy místem zármutku. Dozvědět se o smrti Margaret Thatcherové právě v tomto místě snad ale bylo chmurně příhodné, protože se mi díky tomu vybavila uvězněná společnost mého mládí, pro jejíž osvobození Thatcherová tolik udělala.

Pro mnohé z nás, kdo jsme vyrůstali v Sovětském svazu a jeho satelitech ve východní Evropě, byla Margaret Thatcherová vždy hrdinkou. Nejenže se v Británii a na Západě brala za věc svobody, zejména té ekonomické, ale tím, že Michaila Gorbačova označila za muže, „s nímž bychom mohli dělat obchody“ (v době, kdy téměř všichni demokratičtí vůdci byli vůči jeho politikám perestrojky a glasnosti hluboce podezřívaví), se stala zásadním katalyzátorem odemykání gulagů našich společností.

Pro každého v bývalém komunistickém světě, kdo se z trosek totality snažil budovat svobodnou společnost, se „Železná lady“ stala sekulární ikonou. Její odvaha a neústupnost – to, že nemínila dělat „otočky“ – nám přinášely živý příklad působení lídra, jemuž se v okamžicích politického ohrožení nepodlamují kolena. Já jsem od ní rozhodně čerpala inspiraci co do věrnosti vlastním zásadám a naprosté odhodlanosti bojovat – a znovu bojovat, jde-li o spravedlivou věc.

Jednou z opravdových radostí mého života v politice byla před několika lety příležitost v klidu v Londýně s Thatcherovou poobědvat a vyjádřit jí svou vděčnost za to, že rozpoznala naši naději na svobodu a ujala se diplomatické iniciativy usilující o její zhmotnění. Když jsem vykonávala funkci premiérky, měla jsem na paměti její slova: „Nejsem konsenzuální politik, jsem politik přesvědčení.“ Její nekompromisní smysl pro skutečnou povinnost politika mi v politickém zápolení byla vždy útěchou, jelikož naší povinností jako lídrů není udržet úřad, ale využít svou moc ke zlepšení života lidí a rozšíření prostoru jejich svobody.